Exotická zvířata

Fascinují vás tvorové, kteří jako by vypadli ze sci-fi? Chov psů či koček vám zevšedněl? Nebo vás snad trápí alergie na zvířecí srst? To všechno jsou důvody, které mohou lidi vést k chovu exotických zvířat. Co přesně si pod tímto pojmem představit?

Co jsou exotická zvířata?

Mezi** exotická zvířata** chovaná v zajetí, či tzv. mazlíčky, můžeme zařadit prakticky každé zvíře, pro nějž je naše zeměpisná šířka cizí. Ať už je jedná o pavoukovce, tropické žabky, papoušky, želvy, malé opice, či u nás již celkem běžně chované pískomily. Spektrum exotických zvířat se tedy pohybuje** všemi živočišnými druhy,** přes plazy a ptáky až po savce. Setkat se můžeme s nadšeným chovatelem hadů, či dokonce krabů. Ovšem do stejné kategorie – tedy mezi chovatele exotického zvířectva – můžeme zařadit i lidi vlastnící morče. V tomto článku si krátce představíme ty nejtypičtější exotické mazlíky, které si můžeme domů pořídit.

Než si pořídíme exotické zvíře

Tento odstavec se nemusí týkat jen exotických zvířat, avšak v jejich případě je dobré brát si tyto rady opravdu k srdci. Někteří lidé by si mohli chtít exotického mazlíčka domů pořídit jen proto, aby vypadali zajímaví v očích ostatních. Ať už se tak stane nebo ne, toto není správný přístup chovatele. Ten by měl se zvířetem v první řadě soucítit, nacházet v něm zalíbení, být jím fascinován. Věnovat mu co nejvíce péče a času. Pokud si tímto nejste předem jisti, rozhodně si koupi ještě jednou dobře promyslete.

Pokud jste skutečně pevně rozhodnuti si zvíře pořídit, sežeňte si o něm co nejvíce informací. Především o jeho chovu. Pokud zjistíte, že nejste schopni zvířeti zajistit všechny potřebné podmínky, poohlédněte se po jiném mazlíčkovi. Bude to lepší, než kdyby se vámi původně vybrané zvířátko trápilo. Soustřeďte se především na časovou a finanční náročnost chovu, jeho obtížnost (je zvíře vhodné pro začínající chovatele?), nároky zvířete na životní prostředí a  prostor, dlouhověkost (vezmu na sebe zodpovědnost a postarám se o zvíře po celý jeho život?), způsob podávání a druh potravy (mohu zvířeti zajistit např. pravidelný přísun živého hmyzu), případná alergie a také samozřejmě možná nebezpečnost vybraného tvora a v neposlední řadě rovněž ochrana daného druhu a s tím spojená legislativa (nutnost registrace apod.).

Pokud je to vaše ratolest, co si chce zvířátko pořídit, vězte, že existují různé chovatelské kroužky zaměřené právě na exotická zvířata. Tam si vaše dítko může vyzkoušet, co všechno chov takovýchto zvířat obnáší.

Chováme želvu

Želvičky jsou milými a relativně na chov nenáročnými společnicemi. Vodní želvy jsou náročnější, než suchozemské, co se týká péče. Jak již jejich jméno napovídá, k životu potřebují vodu. Ta musí být** neustále filtrovaná,** aby vydržela déle čistá. I přes to je třeba ji přibližně každý týden až měnit kompletně. Vodní želvu ubytujeme v tzv. akvateráriu – nachází se zde jak voda, tak i souš. Ta se dá vybudovat více způsoby, v první řadě je třeba myslet na její stabilitu. Dále vodní želva potřebuje jak výhřevné světlo (žárovka), tak ultrafialové, které simuluje sluneční záření. Vodní želvy bez ohledu na druh jsou** převážně dravé**. Krmíme je buď sušenými "ráčky", nebo například larvami hmyzu, které se prodávají mražené. Rády mají také moučné červy. Občas je můžeme pohostit například kouskem masa. Prodávají se i speciální granulky obohacené o vitamíny.

Suchozemské želvy potřebují vodu pouze v misce na pití. Jednou za čas zbožňují také koupel ve vlažné vodě. Suchozemská želva je dražší, co se pořizovací ceny týče. Původní domovinou většiny želv, které si můžeme pořídit, je Středomoří. Z toho plyne, že suchozemská želva je teplomilná a ráda se vyhřívá. Na rozdíl od svých vodních kolegyň jsou suchozemské želvy býložravé. Želvy můžeme i nemusíme zimovat. Suchozemské želvy jsou dlouhověké, mohou se dožít v krajních případech až sta let, vodní pak kolem 50 let. Na to je třeba při jejich pořizování myslet.

Chováme hada

Dalšími** exotickými zvířaty** z říše plazů jsou hadi. Běžně lze získat pouze hady škrtiče. Jedovatí hadi se také mohou chovat v zajetí, avšak k tomu je potřeba povolení, jelikož se jedná o nebezpečná zvířata. Hady chováme v teráriu, jehož velikost je závislá na velikosti hada a proporce zase na tom, chováme-li hada zemního, či stromového. V prvním případě je terárium širší než vyšší a v druhém právě naopak. Ještě důležitější než samotná velikost příbytku je jeho vybavení. Vhodně umístěnými větvemi poskytujeme hadovi další prostor k lezení. Jako pro všechny plazy, i pro hady je velmi důležitá teplota. Tropičtí hadi navíc požadují i určitou míru** vlhkosti**. Vzduch v teráriu by však neměl být zatuchlý a nehybný. Teplo hadovi můžeme zajistit lampami či topnými kameny. Hady krmíme malými hlodavci, podle velikosti našeho zvířete. Vhodná jsou holátka myší, dospělé myši, potkáňata, atd. Velcí hadi zvládnou spořádat i morče, nebo dokonce slepici. Potrava nemusí být živá, lze koupit i zmražená. Had se během svého života svléká z kůže. Mladí hadi se svlékají častěji, než dospělí. Běžně se dožívají 12-15 let, velcí hadi kolem 20 let. Mezi nejčastěji chované hady patří užovka červená a korálovka, z větších hadů pak hroznýš či krajta.

Chováme ještěry

Většina ještěrů a ještěrek jsou** hmyzožravci**. V tom také spočívá největší nevýhoda jejich chovu, protože současně s nimi musíme alespoň po nějakou dobu v bytě "chovat" také hmyz, jako jsou cvrčci, či sarančata. Pokud se však přes tuto skutečnost přeneseme, jsou ještěři skvělou volbou. Stačí jim i malé terárium, jelikož dostatek prostoru k pohybu jim vytvoříme vhodným rozmístěním větví a kamenů, popř. upravením jedné nebo více stěn tak, aby po nich ještěři mohli šplhat. Mezi nejznámější zástupce menších hmyzožravých ještěrů patří agamy, gekoni, bazilišci a nepochybně chameleoni.

Pokud si chcete pořídit ještěra býložravce, možná vás napadne** leguán.** Leguáni jsou skutečně vegetariáni. Ovšem ne jen tak ledajací. Jsou to přímo vegetariáni obři. Mohou se dorůstat až dvou metrů délky (vč. ocasu). Leguán je velmi přátelský a snadno ochočitelný. Na rozdíl od výše zmíněného chameleona, který se dožívá kolem dvou let se leguán může dožít** až 20 let.**

Chováme pavouky

Tito osminozí tvorové většinu lidí spíše děsí, ale najdou se i takoví, kteří jimi budou bezbřeze fascinováni. Nejznámějším pavoukem chovaným doma je** sklípkan**. Sklípkani jsou na chov nenároční a jsou tím pádem vhodní pro vytíženější lidi, kteří svým zvířecím miláčkům namohou věnovat veškerý čas. Vydrží dlouhou dobu bez jídla. Také na prostor jsou tito pavouci velmi nenároční. Sklípkani jsou jedovatí, jejich jed má sílu zhruba jako jed včelí. Alergici by si proto měli dávat obzvlášť pozor. Také bychom měli ubikaci, kde pavouka chováme, dobře zabezpečit proti jeho úniku. Sklípkani mají velkou sílu, takže volně položená síťka opravdu nestačí. Pavouci se živí hmyzem, např. cvrčky, šváby a potemníky, větší druhy nepohrdnou ani myším mládětem.

Chováme papouška

Pro spoustu lidí je na papoušcích nejpřitažlivější vidina, že je naučí mluvit. To je u většiny druhů – zvlášť velkých papoušků – skutečně možné. Velcí papoušci jsou velice inteligentní ptáci. Velcí papoušci jsou však velmi nároční jak na prostor, čas, tak i na samotný chov. Ani jejich pořízení není nejlevnější záležitostí. Doporučují se jen pro zkušené chovatele. Mezi velké papoušky řadíme například papoušky ara, kakadu, amazoňany a proslulého šedého žako. Průměrný věk je kolem 35–50 let, ale jsou i případy, kdy se papoušci (např. kakaduové) dožili až 80 let.

Z malých papoušků jsou nejznámější andulky, které jsou vůbec nejčastěji doma chovaným papouškem na světě. Velmi oblíbení jsou taky agapornisové, nebo korely. U korel lze jako u jednoho z mála papouščích druhů dobře rozeznat pohlaví. U většiny papoušků je to skutečně problém. Pokud tedy plánujete odchov, zajděte si s papouškem k veterináři, který nejen že zjistí papouškovo pohlaví, ale také celkově prohlédne jeho zdravotní stav.

Chováme hlodavce

Ač se to může zdát k nevíře, křečci, křečíci, morčata i pískomilové jsou také exotickými zvířaty. Vždyť jejich domovinou je Asie, Afrika a Jižní Amerika. Tyto zvířátka můžeme chovat prakticky kdekoliv – klec, terárium, ohrádka, kotec... Důležité je vybavení. Hlodavcům musíme poskytnout úkryt. Jeho podoba už je jen na vás. Na dno umístíme vhodný substrát a podestýlku (nesmí obsahovat prach a ostré částečky!). Dále "byteček" vybavíme pítkem (lepší než miska s vodou) a nějakými "hračkami", prolézačkami a podobně. Jídelníček všech zmíněných hlodavců je podobný - zelenina, zrní, tvrdé pečivo, seno, větvičky atd. Hlodavci musí také po celý život obrušovat zuby hlodáky. Proto jim tvrdá potrava nevadí, ba jim spíše vyhovuje. Vyvarujeme se sladkého, např. oblíbených piškotů. Křečci uvítají** i živočišné bílkoviny**, jako tvaroh, vejce na tvrdo nebo sýr. Tato zvířátka se dožívají podle velikosti 2 – 10 (morčata) let.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id6414 (magazin-chovatele.cz#9848)


Přidat komentář