Perská kočka - domácí mazlíček nebo výstavní kus?

Perské kočky jsou krásné a klidné plemeno, které je vhodné pro chov i výstavy, ale i jako domácí mazlíček a to především pro svou přátelskou a klidnou povahu. Chcete se dozvědět o perských kočkách něco víc? Čtěte následující řádky.

Perské kočky pro některé lidi představují ušlechtilé a čistokrevné krásné zvířátko, pro jiné lidi jsou ztělesněným zlého snu a to především kvůli náročné péči o srst těchto koček. Perské kočky vyvolávají nepoměrně větší množství protichůdných názorů než jiná plemena koček, přesto jsou doposud jedním z nejvíce chovaných plemen.

Historie perské kočky

Pravděpodobně se perská kočka vyvinula z pouštních koček žijících na Středním Východě. První perská kočka byla dovezena z Persie (což je území dnešního Íránu) do Itálie a to už v roce 1626. Některé prameny uvádí rok 1520. Za její vlast je však považována Anglie. Téměř současně byly dovezeny další kočky z Turecka do Francie, které ale byly podobné spíš tureckým angorám než perským kočkám. Tyto dovezené kočky se začaly postupně křížit, protože obě měla dlouhou srst a náramně se k sobě hodila, z čehož vzniklo již nám známé plemeno perská kočka a koncem 19. století se díky snaze pana Harrisona Weira vytvořil první plemenný standard. Všemi organizacemi bylo plemeno perských koček uznáno začátkem 20. století. Perská kočka se stala rychle symbolem postavení, moci a bohatství. Není tedy divu, že si brzy perská kočka našla cestu na evropské dvory a sídla tehdejší šlechty.

Perská kočka je** nejstarším čistokrevným plemenem** koček. Perská kočka s krátkou srstí se nazývá exotická kočka. Je ve všech barevných variantách jako kočka perská. Ve FIFe se tato dvě plemena koček tj. perská a exotická, můžou křížit mezi sebou, zatímco jiné světové organizace chovatelů koček (CFA) toto přísně odmítají. Ve vrhu perské a exotické kočky nebo ve vrhu dvou exotických koček se mohou objevit obě dvě plemena. Z chovného páru pouze perských koček se mohou narodit jen perská koťata.

Cílené šlechtění koček začalo až kolem roku 1870. Na první britské výstavě koček, která se pořádala v roce 1871, bylo vystaveno velké množství perských koček a krátce potom byly zveřejněny první standardy plemena. Brzy na to dorazily perské kočky do USA, kde byly v roce 1903 vytvořeny americké standardy pro plemeno perských koček.

Povaha a charakter perské kočky

Pokud jste se rozhodli pro perskou kočku, jistě nebudete litovat. Perská kočka totiž patří k nejklidnějším a vůbec nejméně aktivním kočkám. Raději někde leží a všechno dění kolem pozorně sleduje, než že by se sama nějaké té aktivity účastnila. Vůbec nejraději má odpočívání na pohovce. Perské kočky nejsou ani trochu hlučné a dokonce ani nejsou závislé na člověku. Svému páníčkovi jsou však plně oddané. Milují, když se s nimi páníček mazlí a jsou velmi přítulné. Samota jim nevadí a můžou tak být doma sami, pokud jste zrovna v práci nebo někde jinde. Jsou velmi trpělivé a perfektně se snáší s dětmi i s jinými zvířaty. Proto pokud zvažujete pořídit si perskou kočku domů jako domácího mazlíčka, není na co čekat, protože perská kočka bude ideálním společníkem a členem Vaší domácnosti.

Popis a vzhled

Největší důraz je kladen na dětský vzhled perské kočky. Plochý obličej má díky krátkému, zato širokému nosu. Díky plným lícům má zaoblené vzezření. Oči perské kočky jsou veliké, kulaté a mají buď oranžovou nebo měděnou barvu. Ušní boltce jsou zakulacené a jsou umístěné nízko na hlavě. Krk kočky je krátký, zato statný. Tělo je zavalité a díky krátkým robustním nohám vypadá perská kočka poněkud nemotorně. Ocas má krátký a pokrytý dlouhou hustou srstí. Váha perské kočky je od 3,5 do 7 kg.

Standard plemene perská kočka

Perská kočka má dlouhou, hedvábnou srst. Krásnou srst má zejména na ocase a hrudi. Perskou kočku můžete pořídit buď jednobarevnou nebo želvovinovou v černé, bílé, červené, krémové, modré, lilové a čokoládové barvě. Perská kočka modré barvy je jednou z nejpůvodnějších a je stále velmi rozšířená, neboť se dá snadno vyšlechtit. Další možné barvy perských koček jsou kouřová, stínovaná, závojová a žíháná. Perské kočky můžou být také dvojbarevné. V 50. letech 20. století se začaly křížit perské kočky se siamskými kočkami a vznikly tak perské kočky s odznaky. Tyto odznaky mohou být jednotné, želvovinové nebo žíhané modré, krémové, lila, čokoládové, černohnědě, červené nebo modrokrémové barvy.

Péče o perskou kočku

Máte-li zájem o perskou kočku, musíte počítat s tím, je péče o ni je náročná, zejména co se týká srsti. Naprostou nutností je každodenní pročesávání srsti, abyste předešli plstnatění. Jestliže péči o srst zanedbáte a najdete zplstnatělé místo, nesnažte se ho rozčesat, ale raději jej opatrně vystřihněte nůžkami. K péči o srst perské kočky budete potřebovat hřeben s jemnými zuby a hřeben se širokými zuby, taky zubní kartáček na srst v obličeji a drátěný kartáč na náprsenku. Doporučuje se čas od času posypat kožich perské kočky pudrem, srst se potom méně zacuchává. Vzhledem k tomu, že je perská kočka šlechtěna už po staletí, přináší to různá dědičná onemocnění. Trpí často potížemi spojenými s ledvinami. Krátký čenich zase způsobuje dýchací problémy. Obličej perské kočky musíte denně ošetřovat, jinak se jí v očích mohou usazovat sekrety a v obličeji zbytky krmení, které v pozdější době můžou způsobit zbarvení srsti.

Výstava perských koček


Pokud jste se rozhodli pořídit si perskou kočku za účelem jejího vystavování, není to žádná sranda. Péče o vystavovanou kočku je hodně náročná a zabere spoustu času. Určitě celková péče nespočívá jen ve vykoupání kočky těsně před výstavou a hurá pro nejvyšší ocenění BEST IN SHOW (Mezinárodní výstava koček). Současný trh je plný různých přípravků dovážených z USA, Itálie, Francie,..a mnohé z těchto přípravků jsou tak kvalitní a na takové úrovni, že kočka po jejich použití vypadá opravdu jako obláček. Je však škoda, že mnoho chovatelů, kteří se doposud neseznámili s novými přípravky, dokola používají ty staré, které jsou na našem trhu od nepaměti, a předávají tyto zkušenosti s původními přípravky dál a dál, a proto vidět krásnou nadýchanou perskou kočku je dá se říct rarita. Je to veliká škoda, protože výstavy pro kočky jsou především pro lidi, kteří se chtějí bavit, chtějí si „zpravit“ oko a není to jen o tom, jít si s kočkou na výstavu pro titul a rychle domů. Kočky před výstavou vždy pečlivě vykoupejte, nestačí pouze pudr. Takto ošizená příprava jde poznat. Kočky je nutno vždy předvádět v perfektním stavu a kondici. Rozhodčí na výstavě velmi pečlivě hodnotí také zdravotní stav kočky, zejména kontrolují, jestli nemá kočka příliš úzké nosní dírky a celkově jestli dobře dýchá, bez námahy a chrčení. V České republice se prvně objevily tyto kočky moderního typu až po revoluci roku 1989, když se výstavy otevřely západním chovatelům.

Ať máte v plánu pořídit si perskou kočku jako domácího mazlíčka nebo pro soutěžení na výstavách, obě dvě varianty jsou správné. Tato kočka je prostě ideální pro jakoukoliv příležitost.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id6306 (magazin-chovatele.cz#9855)


Přidat komentář